Web
Analytics Made Easy - StatCounter

Rozvoj svěřenských fondů v ČR bude dynamický, říká předseda Asociace pro podporu a rozvoj svěřenských fondů Petr Jakubec

Od svého založení před deseti lety se Asociace pro podporu a rozvoj svěřenských fondů (APRSF) neustále snaží formovat a posilovat postavení svěřenských fondů v České republice.  Při příležitosti 10. výročí jsme připravili velký rozhovor s předsedou výboru, JUDr. Petrem Jakubcem. Jak asociace vznikla, s jakými výzvami se potýkala, čeho v oblasti svěřenských fondů za deset let dosáhla a jaké další plány má pro institut svěřenského fondu u nás? Dočtete se na následujících řádcích.

 

Je tomu 10 let, co jste stál u zrodu APRSF v České republice. Co vás k tomu vedlo?

Jak ten čas letí! V roce 2014 byly svěřenské fondy velká a velmi specifická novinka, které jen málokdo odborně rozuměl. Dle zkušeností ze zahraničí ale vypadala velmi zajímavě, dalo by se říci, že i „sexy“. 

Na jednu stranu tu byl velký zájem o toto téma, rostla poptávka. Na druhou stranu ale  také rostly obavy, že nový instrument může být špatně uchopen a nebude správně plnit ty dobré funkce, které plnit má. Jednak protože to lidé nebudou umět, ale také tu bylo cítit velké riziko pro možné zneužití ke skrývání majetku a nekalým účelům. 

Asociace byla prostředek, jak propagovat, vysvětlovat a vlastně uvést do širší praxe instrument svěřenských fondů.

 

Kdo byli vlastně zakládající členové? 

Bylo to tenkrát takové spontánní, takže nebudu jmenovat konkrétně, protože nás nebylo málo a kdybych na někoho z nich zapomněl, nebylo by to vůči němu nebo ní spravedlivé. 

Bylo nás tehdy 10-15 lidí z různých firem a vlastně i profesí, i když lze říci, že převažovali právníci. Vlastně to původně byly dvě na sobě nezávislé skupiny osob, které na sebe narazily a spojily se pod společnou myšlenkou. 

 

Jakého největšího úspěchu APRSF za tu dobu dosáhla?

Nejsem si jistý, jestli umím a jestli  by bylo správné teď říci jednu konkrétní věc, událost či milník. Určitě to je celý komplex dílčích, menších či větších úspěchů, ať kolektivních či individuálních. Pro mě osobně, jako právníka, člena a nakonec i předsedu APRSF je tím úspěchem rozhodně to, že tu asociace je, funguje již 10 let a těší se dobrému jménu jak mezi členy, tak i odbornou veřejností.

Úspěchem, i když určitě nejen naší asociace, je, že svěřenské fondy v ČR získaly svůj životní prostor, staly se známým a používaným nástrojem správy a předávání majetku, a vůbec že tu vznikla nezanedbatelná sféra v oblasti poradenství, služeb a použití tohoto mnohotvárného nástroje. A nejen svěřenského fondu, ale všech navazujících nástrojů, služeb a poradenských oblastí.

 

Dokážete přece jen přiblížit konkrétní zásluhy, na které jste jako asociace hrdí?

Jako asociace jsme začínali s velmi úzkou členskou základnou. Postupně jsme rostli, získávali podporu i od nečlenů, a později i od vládních institucí. Máme fungující vazby na ministerstva spravedlnosti a financí, jsme připomínkovým místem v rámci legislativního procesu (a opakovaně jsme toho využili), poskytovali jsme konzultace pracovníkům ČNB. V červenci 2020 jsme se na pozvání senátora Zdeňka Nytry, předsedy Dočasné komise Senátu k návrhům auditních zpráv, zúčastnili projednání návrhu zákona o skutečných majitelích. Také jsme vytvořili vzdělávací kurz pro zájemce o výkon svěřenské správy, který se již několik let těší velkému zájmu. Těch úspěchů je mnoho a těžko kterýkoliv z nich konkrétně vypíchnout nad ty ostatní.

 

Je něco, co vás za těch deset let překvapilo či zaskočilo?

Asi bych nevolil právě tato slova, ale vždy se najde něco, s čím se nějakým způsobem potýkáte. Něco „většího“, na co potřebujete reagovat. Po počáteční nedůvěře veřejnosti vůči svěřenským fondům jsme takhle například čelili vlně negativních mediálních zpráv, které velmi aktivně zdůrazňovaly rizika spojená se zneužíváním a skrýváním majetku. Nás jako poradce i asociaci jako celek tím nepřímo stavěli do role pomahačům tomu špatnému, ačkoliv náš zájem i cíl byl přesně opačný. Ale podařilo se nám tomu úspěšně čelit a čas nám dal za pravdu. Nakonec nás to i posílilo a umožnilo nám zavést osvědčené postupy, což vedlo k dnes již pozitivnímu vnímání svěřenských fondů v očích veřejnosti. 

 

Jak hodnotíte současnou roli svěřenských fondů v českém právním systému?

Svěřenské fondy nejsou vhodné pro každou situaci a nesou určitá rizika zneužití. Je však důležité si uvědomit, že podobná rizika jsou přítomna téměř u všeho. Svěřenské fondy jsou nyní pevně zakotveny v českém právním systému. Kvalifikovaní odborníci poskytují důležitou podporu a rady, jak těchto nástrojů využívat pro dosažení skutečných výhod a zároveň minimalizovat potenciální nebezpečí. Jsem rád, že svěřenské fondy v českém právu máme a že tu jsou lidé, kteří této oblasti rozumí a mohou pomoci všem zájemcům těžit z jejich benefitů.

 

Proč se svěřenské fondy dostaly do naší země až takhle pozdě? V anglosaských zemích mají přece dlouhou historii…

To je dobrá otázka. Ale skrývá v sobě i část odpovědi. České právo a vůbec historické právo převážné části kontinentální Evropy bylo po dlouhá staletí postaveno na jiném principiálním pojetí než právo anglosaské. Pro institut svěřenských fondů, resp. anglosaského trustu, tu neexistoval právní rámec, který by jej v našem právním prostředí umožnil uchopit a začlenit. 

Přímo v ČR ten zásadní zlom přišel s novým občanským zákoníkem v roce 2014. Ten vstoupil v účinnost až dlouhých 25 let po revolučních změnách, které postupně proměnily poměry společenské, ekonomické i právní. Tedy jednou z příčin byla délka procesu modernizace jednoho ze základních právních kodexů České republiky. 

O historii a vývoji svěřenských fondů, resp. trustů by se dala napsat celá kniha. Ale to bych opakoval obsah již známých a dostupných děl jiných autorů, která nechť si zájemci přečtou sami podle vlastních preferencí.

 

Co přivedlo k aktivitám v této oblasti vás osobně?

Úplně upřímně? Zájem podpořit něco tak nového a jiného, co tu dosud nebylo. Vytvořit novou svébytnou oblast a získat nové příležitosti. A také snaha pokusit se zabránit tomu, aby se to celé zvrtlo. Už od počátku tu byla vůči svěřenským fondům velká nedůvěra a kritika. Často byly prezentovány jako nástroj skrývaní majetku, praní špinavých peněz a účelového obcházení omezujících zákonů, které mají naopak podporovat legalitu a transparenci.

Z hlediska organizace, resp. asociace samotné, to byla příležitost dát se dohromady s podobně smýšlejícími lidmi, odborníky i zkušenými praktiky, což nám všem mezi sebou umožnilo a nadále umožňuje sdílet zkušenosti, učit se od sebe, zlepšovat sebe i prostředí a dává sílu prosazovat to vše dobré a užitečné, co svěřenské fondy nabízejí.

 

Čemu se dnes APRSF věnuje ze všeho nejvíc?

Snažíme se popularizovat, vzdělávat, prohlubovat odbornost a tím i kvalitu. Naším cílem je podporovat to dobré a přínosné, aby svěřenské fondy byly stabilní a respektovanou alternativou pro širokou odbornou i laickou veřejnost. Prostě aby, lidsky řečeno, tato oblast fungovala, rozvíjela se a prosperovala. Před mnoha lety jsem někde zmínil, že svého času byly svěřenské fondy podobně nové a „podezřelé“ třeba jako hypotéky. Také jen pro bohaté. A podívejte se dnes! V tradičních trustových jurisdikcích jsou rodinné svěřenské fondy stejně běžné, podobně jako třeba právě hypotéky.

 

Jakou vnímáte aktuální překážku k dosažení tohoto cíle?

Celých deset let čelíme problému nevyřešené právní otázky týkající se „korporátních správců“, což jsou právnické osoby, které se profesionálně zabývají správou svěřenských fondů. To je aktuálně stále největší mezera v právní úpravě v této oblasti, která v ČR citelně chybí. A obecněji také s tím související odpovědnost správců (včetně té finanční). Tomu se chceme cíleně věnovat.

 

Jaké další cíle si s výborem kladete do příštích deseti let?

Deset let je vzdálený horizont. Někdy se věci v životě individuálního subjektu i celé společnosti celkem zásadně mění z roku na rok. Takže úplně konkrétní cíle takto uvést nemohu. Určitě chceme a budeme usilovat o to, aby se svěřenské fondy staly běžnou, stabilní a bezpečnou součástí života co nejširšího spektra lidí. Nejen těch „bohatých“, jak je to často mylně vnímáno. Ale to bych zase mluvil hodinu (smích).

 

A co plány asociace na bližší budoucnost?

V kratším horizontu identifikujeme dva cíle. Tím prvním je právě legislativní úprava korporátních správců. To by celé té oblasti určitě pomohlo, podpořilo odbornost a kvalitu správy svěřenských fondů a také je zpřístupnilo mnohem širšímu okruhu lidí, masám. Osobně bych rád, kdyby se něco takového podařilo řekněme v horizontu 3-5 let. Ale víte, jak to je, legislativní proces, volební období, různě naléhavé priority, politické půtky…

Za druhý „měkký“ cíl, protože jej neumíme konkrétně kvantifikovat, považujeme posílení a rozvoj mezinárodní spolupráce, a to jak na úrovni asociace samotné, tak na úrovni individuální. Zahraniční zkušenosti jsou nedocenitelné. V ČR máme poměrně strohou právní úpravu, omezenou praktickou zkušenost a judikatura se teprve začíná tvořit. Takže sdílet modely a zkušenosti z jurisdikcí, jejichž součástí jsou trusty již po staletí, stejně jako těch, kam byly trusty implementovány teprve nedávno (podobně jako u nás), je velká příležitost, ale i nutná cesta dalšího zlepšení.

 

A jaký předpovídáte vývoj svěřenských fondů jako takových v České republice?

Půjčíte mi svou křišťálovou kouli? (smích) Pozitivní. Nemyslím si, že vývoj by byl úplně raketový, ale dynamický bude. Protože takový už je. Možná někdy i trochu směrem dolů, ale tohle odvětví bude dlouhodobě určitě růst, hodně růst. Protože je důležité a potřebné. Lidé postupně začínají víc a víc chápat, že chtějí a musí chránit svůj majetek, zajistit jeho předání dalším generacím a v mnohých případech předcházet sporům v rodinách třeba kvůli dědictví. Svěřenské fondy (a jim podobné nástroje) však nalézají své vhodné uplatnění v každodenním životě i businessu. A čím více se rozvine oblast svěřenských fondů, tím více se rozvinou i oblasti a nástroje související nebo alternativní. A to bude dobře. Protože důležité je hledat ta nejlepší řešení a cesty ze všech dostupných. Svěřenských fondů u nás již existuje téměř pět a půl tisíce a každým rokem přibývají po stovkách, ne-li tisících.